Nádrže a minimální průtoky ve vodních tocích
Rubrika: Vodní toky
V průběhu současného víceletého sucha došlo k významnému výskytu stavu vodních toků bez patrného průtoku (i vyschlých koryt). Zřejmě to bylo narušení podmínek pro obecné využívání vodních toků, poškození hodnoty toků jako významného spolutvůrce krajinného a urbanizovaného prostředí, jistě o narušení biologické kontinuity atd.
Negativní dopady těchto projevů sucha byly do jisté míry omezovány vodními nádržemi v rámci jejich programů hospodaření s vodou – spolu se soustavami zásobování vodou a zneškodňování odpadních vod, popř. dalšími účinky vodohospodářských soustav. Minimální odtoky z nádrží zajišťované s vysokou spolehlivostí a vyústění vyčištěných odpadních vod jsou realitou – na rozdíl od užívaného, avšak převážně správního termínu minimální zůstatkový průtok. Pokračující rozvoj dopadů změn klimatu přináší pro vodohospodáře obtížně řešitelné problémy hlavně v častých a hlubokých obdobích sucha. Proto je nezbytné realizovat účinná opatření pro akumulaci vody v povodích s dlouhodobým účinkem (umožňující přesun významných objemů vody z vodných období) – i v zájmu udržení hodnot vodních toků v životním prostředí.
Klíčová slova:hospodaření s vodou; minimální průtoky; obecné využívání vodních toků; vodní tok v prostředí.
Pokračující dlouhodobé a extrémní suché období zasahuje svými negativními dopady celou naši společnost v široké škále dílčích účinků i globálně. Media často připomínají opakující se ztráty v zemědělství, postupně narůstá též počet případů, kdy dochází k narušení zásobování obyvatelstva vodou v důsledku vyčerpání hlavně podzemních zdrojů vody. Dosud málo obvyklý jev v našem prostředí – suchá koryta vodních toků, zaznamenaná i v oblastech považovaných za bohaté na srážky – se příliš nezdůrazňuje. To souvisí s širší problematikou minimálních průtoků ve vodních tocích, kde vedle společenského zájmu jejich využívání jako zdroje vody, energie a dalších efektů má mimořádný význam ekologické hledisko a velký přínos vodních toků pro hodnoty krajinného a urbanizovaného prostředí.
V našich přírodních poměrech charakterizovaných mj. omezeným vodním bohatstvím (v přepočtu ročního objemu vody na jednoho obyvatele patříme k „nejchudším“ v Evropě) je hospodaření s vodou mimořádně významnou prioritou, což pociťujeme hlavně v obdobích narůstajícího deficitu srážek při omezených možnostech tento krizový stav zvládat.
Hlediska ekologická
Vyjděme z představy vodního toku v tzv. přirozeném stavu, tj. bez možnosti ovlivňovat odtokové poměry v povodí, jen s přirozenými překážkami v korytě ovlivňujícími kontinuitu vodního toku po jeho délce. Takový stav by zřejmě velmi dobře vyhovoval ve vztahu k zachování jeho ekologického potenciálu. Existují studie, které prokazují, že i za stavu koryta bez patrného průtoku nedochází ke krizovým stavům z hlediska biodiversity. Očekává se, že příroda se s těmito krizovými stavy nějak „pozitivně“ vypořádá. Taková koryta jsou ovšem velmi vzdálená představám o tzv. pstruhových vodách, používaných jako kritérium optimálního stavu vodních toků. Ostatně snahy o prosazení proklamované ideje v rámci EU, že zelená infrastruktura údajně zabrání suchu i povodním, by měly minimalizovat výskyt těchto jevů. Taková prohlášení nelze brát vážně ani jako politickou proklamaci, stejně jako řeči o „chytré“ krajině.
Celý článek, který byl prezentován v rámci 6. ročníku konference Vodní nádrže 2019 (23. - 24. října 2019, Brno), je ke stažení ve formátu PDF ZDE.